LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY / Miloš Forman – Jaroslav Papoušek – Ivan Passer – SKUTR

Divadlo Astorka Korzo´90 (Bratislava)

Působivá divadelní inscenace, která vznikla podle slavného filmu zásadního představitele české nové vlny Miloše Formana, nabízí sugestivní autorskou výpověď o láskách, víře a důvěře. Duo SKUTR s důrazem na svou osobitou poetiku přistupuje k ikonickému snímku se značnou dávkou hravosti. Tvůrci respektovali původní scénář s jeho scénosledem a dialogy a pro účely divadelního uvedení ho dofabulovali. Osobitý humor „předlohy“ pak nahradili hravou slovní i pohybovou stylizací a skrze poetické obrazy vytvářejí divadelně podmanivé situace, které nepostrádají vtip a nápad. Jednoduchý až banální příběh děvčete, které na taneční zábavě naváže vztah s hudebníkem z velkého města, vsadili do řetězce malých a přesně zahraných obrazů. Inscenace hovoří křehkým a poetickým jazykem o běžných věcech a drobných událostech, na jejichž pozadí probíhají velké dějiny. Zároveň přináší defilé postav a postaviček, v nichž se můžeme najít i my a zkusit se tak povznést nad situace, které nepatří jen minulosti.

režie a divadelní adaptace SKUTR | překlad Marián Amsler | dramaturgie Andrea Domeová |scéna Martin Chocholoušek | kostýmy Alexandra Grusková | hudba Petr Kaláb | texty písní Szidi Tobias a Pavol Šimun

hrají Dominika Morávková (Andula), Zuzana Konečná (Bohunka), Zuzana Porubjaková (Jaruška), Pavol Šimun (Milda), Peter Šimun (Otec), Zuzana Kronerová (Matka), Róbert Jakab (Tonda, bývalý přítel Anduly, kterýjí dal prsten), Marian Labuda ml. (Pokorný – vedoucízávodu a internátu), Miroslav Noga (Vacovský – záložník), Marián Miezga (Burda – záložník), Ady Hajdu (Maňas – záložník), Juraj Kemka (Číšník), Matej Landl (Důstojník), Vlado Černý (Ředitel), Anna Šišková (Vychovatelka), Marta Sládečková (Mařenka,Slovensko), Zita Furková (Předsedkyně Odborového svazužen), Szidi Tobias a Pavol Šimun (Kapela Meteor Praha)

premiéra: 16. 1. 2018
délka: 115 min.

V Astorke vznikla vzácna inscenácia, z ktorej sa síce takmer vytratila poetika filmu postavená na autentickosti cinema verité, no nahradila ju sugestívna divadelná obraznosť. Inscenácii totiž netreba uprieť skutočne výsostne divadelný a básnický jazyk, ktorým jasne artikuluje tému ľahko nadobudnutej a o to ťažšie odchádzajúcej lásky i prozaickosť, no v skutočnosti komplikovanosť ľudských citov. Karol Mišovic, Pravda, 26. 1. 2018

Hosťujúcim režisérom sa podarilo vďaka pôsobivej súhre vizuálnej, hudobnej a hereckej zložky vytvoriť inscenáciu s ironickým pohľadom na rituály lásky a na ľudské pokusy dať im akékoľvek pravidlá, stimulovať ich či naopak zakazovať, čo sa v príbehu niekoľkokrát deje. Je to inscenácia, ktorá priveľmi neutrpela prepisom z filmu a má zvláštne vibrujúcu atmosféru. Hoci jej príbeh je bezpochyby trochu naivný, nudný však našťastie nie je. Martina Mašlárová, Rádio Devín, 19. 2. 2018