DENÍK ZLODĚJE / Genet – Bridel – König – Dohnal

Masopust (Praha)

Odvážné propojení deníků „prokletého“ dramatika, spisovatele a recidivisty Jeana Geneta, v nichž popisuje svou sebedestruktivní filozofii zločinu a krásy, s významnou barokní básnickou skladbou Bedřicha Bridela Co Bůh? Člověk? nabízí provokující a nečekané vazby. Narcistní Genetovy zpovědi plné rozkoše, strachu a vzdoru se překvapivě ladně prolínají s horkokrevným vyznáním Bridela, který leží u nohou Boha, jako Genet leží pod nohami toho kterého milence. Duchovní zpěv střídají důvěrná, leč věcná sdělení prostituta a zloděje. Tvůrci inscenace svou pozornost upírají na téma zápasu člověka s vlastní identitou, přičemž záměrně vycházejí z náročných textů, jejichž jazyk je výmluvným kontrastem k dnešní povrchní kultuře primitivní vizuality. A tyto texty jsou pak vhodně rozvíjeny nejen hereckou akcí vynikajícího Miloslava Königa, zároveň do inscenace vnáší výrazně opojnou teatrálnost také operně vznosná hudba Martina Dohnala.

režie a scénografie Jan Nebeský | výchozí idea Tereza Marečková | scénář Miloslav König | živá i nahraná hudba Martin Dohnal | kostýmy a rekvizity Petra Vlachynská

hrají Miloslav König a Martin Dohnal (klavír)

• Nejoceňovanější titul roku 2017!
• Inscenace roku 2017 Divadelních novin
• Ceny divadelní kritiky 2017 –  kategorie: Nejlepší inscenace, Mužský herecký výkon roku – Miloslav König, Hudba roku – Martin Dohnal!

premiéra: 12. 5. 2017
délka: 80 min.

Königových pěveckých schopností využívají režiséři již dávno, ale tady se mi jeví jeho pěvecký výkon hercovým dosavadním vrcholem: zvládá tu obrovský rozsah poloh, od rapu po téměř kontratenor. (...) Takhle si představuju laureáta na herecký výkon roku – třeba právě v Cenách DN. (...) Výtečné. Umělost nádherně obcuje s naturálností, minulost se současností, divadlo se tady projevuje ve své nezastupitelnosti. Josef Chuchma, Divadelní noviny, 1. 6. 2017

Klobouk dolů před muzikálností Miloslava Königa, který zpěv zvládá tak dokonale, že text i hudbu spojuje v jeden organický celek, bez klišé a úskočných berliček. (...) Jeho projev je zanícený, postupně až vášnivý, bez vnější teatrálnosti a pitvoření. König neusiluje o získání diváka lacinými postupy. Je umírněný, upřímný a autentický. Marie Třešňáková, ČT24, 21. 5. 2017