451 STUPŇŮ FAHRENHEITA | Dream Factory Ostrava

451 STUPŇŮ FAHRENHEITA / Ray Bradbury

Činoherní studio (Ústí nad Labem)

Divadelní adaptace nejslavnějšího Bradburyho antiutopického románu popisuje temnou vizi budoucnosti, v níž hasiči nejsou vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, kterými ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. V mrazivé realitě vítězí technokratická a povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností a mladí manželé Montagovi si už ani nepamatují, že by tomu kdy bylo jinak. Sehraný režisérský tým nadčasovou předlohu výrazněji vztáhl k současnosti, v níž do našich životů zásadně vstupuje internet, který šíří dezinformace, propagandu a xenofobii a ovlivňuje naše myšlení a schopnost soustředit se. Prostřednictvím budoucnosti inscenace promlouvá k přítomnosti a varuje před možnými dopady duchovně vyprázdněné společnosti. Působivá generační výpověď pak pracuje s velkoformátovými projekcemi, které vhodně zprostředkovávají atmosféru příběhu.

hrají Václav Hanzl (Guy Montag / v seriálu Herbie), Anna Kratochvílová (Mildred Montagová / v seriálu Helen), Marta Vítů (Clarissa McClellanová / Žena), Adam Ernest (Kapitán požárníků Beatty / v seriálu Bobbie), Jaroslav Achab Haidler (Profesor Faber), Lukáš Černoch (Black Stone, požárník), Anna Fišerová (Carol Phelpsová, Mildredina přítelkyně), Tereza Volánková j.h. (Hlasatelka, Hlas technologie a propagandy, Policie, TV reportér, Radio, TV komik, Muž z pohotovosti, Hlasy strojů a přístrojů)

premiéra: 17. 2. 2018
délka: 80 minut
Vhodné od 13 let.

Výborné výkony herců tvoří velmi kompaktní celek. Výrazněji z nich vystupuje Guy Montag v podání Václava Hanzla, který si ve velmi krátkém časovém úseku jednotlivých scén musí poradit s vývojem své figury. Na začátku je člověkem, jenž je pevnou součástí zrůdného systému, potom člověkem pochybujícím a na konci ho čeká rozhodnutí, že se pokusí (ovšemže naivně) proti systému bojovat. Úkolu se zhostil na výbornou. (…) Divák je vtažen do děje, válcován, rozemílán a vláčen (v tom nejlepším slova smyslu) jednotlivými obrazy. Pokud však očekává katarzi, úlevného konce se nedočká. Tam, kde autor románové předlohy nabízí „světlo v dálce“ v podobě komunity, jejíž členové „přechovávají“ mizející knihy ve své paměti pro budoucí generaci, nabízí v mrazivém závěru režisérská dvojice i herci už jen prázdnotu a bezvýchodnost. Jiří Himmel, Vyběžek.eu, 19. 2. 2018

Závislost na povrchní pseudorealitě je funkčním klíčem interpretace díla. Lidstvo bez knih je ochuzeno o šanci prožít skrz příběh fikční život, takže ho nutně musely nahradit právě reality show, jež ale svou pomíjivostí nejsou schopny svého diváka ani aktéra dostat za hranici pouhého konzumu. Dokonalý estetický prostředek k ilustraci společnosti žijící tak rychle, že nemá čas už ani nic pořádně sledovat, natož číst. (…) V závěru románu nabízí Bradbury jistou útěchu v aktivní práci „vzdělanců“. Ústecká inscenace je mnohem pesimističtější. (…) Naději na konci nedává žádnou, v symbolické rovině ji však podává průběžně – systému se může vzepřít i nesuperhrdina. Do příběhu pozoruhodně vstupuje i klasická Foucaultova metafora panoptikonu, tedy pocitu permanentního dozoru ze strany režimu, ač už ten dávno aktivně nedohlíží. Režim už dávno nevyžaduje, aby byly knihy páleny. Požárníci je pálí prostě proto, že nevědí, co by se stalo, kdyby to nedělali. Svozil s Kosovou skvěle vystihli podstatná sdělení románu pro naše časy. Dnes už nemůžeme čekat na „vzdělance“ kráčející s knihami v podpaží vstříc zdegenerované populaci. A ústecká inscenace to pojmenovává nejen jasně, ale i umělecky suverénně. Dominik Melichar, Divadelní noviny, 3. 3. 2018