TANGO MACABRE / Sławomir Mrożek

Divadlo Husa na provázku Brno

režie Vladimír Morávek | překlad Helena Stachová | úprava René Lomnice | dramaturgie Miroslav Oščatka | scéna Jan Machát | kostýmy Sylva Zimula Hanáková | hudba David Smečka | korepetice David Janík | pohybová spolupráce Nenad Djapic

hrají Jiří Pecha (Evženie, babička), Vladimír Hauser (Strýc Evžen, jejíbratr), Jan Kolařík (Stomil, otec), Ivana Hloužková (Eleonora, matka), Dalibor Buš (Artur, jejich syn), Tereza Marečková (Ála, jeho sestřenice a v nouzi pak i nevěsta), Adam Mašura (Eda, nikoliv z tohoto světa), Markéta Sovová (Čtyři družičky)

premiéra: 2. prosince 2016

délka představení: 140 min.

cena: 340 Kč / 290 Kč

Komedie slavného autora o nadějích a rozpadu. Šaškárna převeliká. Představení pro milovníky fantastických hereckých výkonů. Jan Kolařík jako otec, který rezignoval na vše krom onanie. Dalibor Buš jako syn, který si myslí, že dokáže víc než jeho otec. Ivana Hloužková jako žena, která se postará o vše. Tereza Marečková jako dívka, která neví, proč se vlastně narodila. Adam Mašura jako erotický přeborník. Vladimír Hauser jako Ten, kdo chce něčemu věřit, nápadně přitom připomíná Petera Scherhaufera a Jiří Pecha jako babička, která chlastá jak nezavřená. Dechberoucí famílie!

„Vladimír Morávek je silný právě v grotesce, tak silný, že bylo občas třeba mu připomenout, že ji nelze aplikovat na všechno. Ale s Tangem si porozuměl velice dobře a jeho brutální výklad („Macabre“) není samoúčelný. Nespokojuje se s klasickou psychologií Mrożkovy morality (v nejhlubším smyslu) a s jejím realistickým scénickým převodem, jak to známe z většiny dosavadních inscenací Tanga. Chce postavy zachytit a vystihnout přímo v procesu jejich rozkladu. Jsme svědky toho, jak se v tradiční „třígenerační“ měšťanské domácnosti zhroutily a nefungují opory v podobě řádu, pořádku i pouhého dekora: ocitly se mimo své zemské živiny i nadpozemské zdroje. Tonoucí se chytají stébel ve snaze nalézt jakés takés pravidlo pro své vykolejené životy – vychází z toho však pouze vnější imitace poděděné šablony. Zatoulaný pejsek má za to, že když si navleče na krk obojek, dostaví se tím automaticky i domácí pohodlí, jemuž byl uvyklý.“ Josef Mlejnek, Divadelní noviny, 7. 2. 2017