STRÝČEK VÁŇA / A. P. Čechov

HaDivadlo Brno

režie Ivan Buraj| dramaturgie Dagmar Radová, Matěj Nytra | výprava Jana Boháčková, Lenka Jabůrková | výběr a úprava hudby Pavel V. Boiko | asistence režie Tereza Agelová

hrají Jan Lepšík (Ivan Vojnickij), Simona Peková (Vojnická), Cyril Drozda (Serebrjakov), Lucie Andělová (Jelena), Táňa Malíková (Soňa), Robert Mikluš j. h. (Astrov), Marie Ludvíková (Marina), Miroslav Kumhala (Tělegin)

premiéra: 8. dubna 2016

délka představení: 150 min.

cena: 300 Kč / 240 Kč

Děj se odehrává na zapadlém venkovském statku, kam přijíždí penzionovaný profesor Serebrjakov se svou mladou a krásnou ženou Jelenou. Návštěva honorace z města obrátí zaběhnutý chod hospodářství naruby. Snídá se v poledne, obědvá večer. Ženy pijí, zpívají a pláčou nad promarněnými možnostmi. Muži pijí, zpívají a pláčou nad promarněnými možnostmi ještě o poznání více. A úroda zatím hnije. Hru plnou humoru a smutku napsal doktor Čechov před sto dvaceti roky, ale to čechovovské trápení, trapnosti a směšnosti nám nejsou vůbec vzdálené.

Robert Mikluš získal za roli Astrova užší nominaci na Cenu Thálie 2016 za mimořádný jevištní výkon v kategorii Činohra muži.

„Režisér Buraj se zasazením Čechova do dnešních dnů snaží o výraznou interpretaci. Faktem ale je, že ve výsledku vznikla velmi konzervativní, ukázněna a souměrná čechovovská inscenace. Prostě takový klasický Čechov. Což ale vůbec není špatně. Buraj hraje o světě divně „pinožících“ se individuí, světě, v němž každý hledá, argumentuje ale i útočí svojí pravdou. I proto místy hrdinové jakoby vystupují z dialogů a části svých replik říkají přímo do publika na mikrofon, jakoby stranou aktuálního dění. Někdy to funguje, jindy se podobné řešení stávají jen jistou režijní manýrou.“ Luboš Marešek, ČRo Vltava – Mozaika, 15. 4. 2016

„Na scénu HaDivadla se režiséru Ivanu Burajovi podařilo přivést StrýčkaV áňu ironického, zábavného a současného. Inscenace není jen o nesmyslném filosofování, nudě a nenaplněném životě, stává se především obrazem nešťastných lidí. Ať už žijí kdekoliv. V inscenaci je akcentováno téma bezcílnosti a životního údělu. Druhotně zde vyvstává motiv „ekoaktivismu“ (což napsal již Čechov). Podprahově je zde podtrhována, částečně také ironizována či zpochybňována, víra v „něco dobrého“, případně skrze kýčovitou ikonografickou náboženskou výzdobu víra v boha.“ Kateřina Málková, Divadelní noviny, 25. 4. 2016