SPALOVAČ MRTVOL / Ladislav Fuks – Jan Mikulášek – Marta Ljubková

Národní divadlo Praha

režie Jan Mikulášek | dramatizace Jan Mikulášek, Marta Ljubková | dramaturgie Marta Ljubková | scéna a kostýmy Marek Cpin | světelný design Pavla Beranová

hrají Martin Pechlát (Karel Kopfrkingl), Pavla Beretová (Lakmé), Lucie Polišenská (Zina), Radúz Mácha (Milivoj), Vladimír Javorský (Willi Reinke), Klára Sedláčková-Oltová (Erna)

premiéra: 15. prosince 2016

délka představení: 110 min.

cena: 490 Kč / 450 Kč / 400 Kč / 330 Kč (dle umístění)

Od 18:30 proběhne ve foyeru Divadla Jiřího Myrona setkání s tvůrci pražské i ostravské inscenace Spalovače mrtvol.

Příběh o zaměstnanci krematoria a vzorném manželovi a otci Karlu Kopfrkinglovi je nejen hororem ze spalovny lidí, ale také groteskním obrazem rozkladu lidské osobnosti. Panoptikální soubor figurek, které autor vidí jako pouťovou atrakci, se v různých situacích vrací, aby zpochybnil naše konvenční vidění světa. Je to hodně k smíchu… A je to hodně k pláči, co se s člověkem bez názoru a bez páteře může stát, když z něj zájem o pohodlíčko a bezpečí a pocit vlastní důležitosti a nenahraditelnosti udělá aktivní nástroj záhuby. Může to být varovný obraz světa před druhou světovou válkou, dnes to ale může být i varování mnohem obecnějšího rázu.

„Mikulášek s dramaturgyní Martou Ljubkovou pracují s protiklady. Nabízí se střet života a smrti (například napětí mezi herci a torzy figurín), pohyb a strnulost, ale objevují se rovněž masové-sborové pasáže, které ukazují, že se tento příběh nemusí týkat pouze Kopfrkinglovy rodiny. Z obchoďáků vychází dav šedých lidí v maskách s papírovými taškami v rukou, kterými se mlátí (bezejmenné, kolektivní násilí?), v kasinu se přes sebe valí hromada krásných ženských těl ve spodním prádle. Působí ale bezkrevně, jako mrtvoly v masovém hrobě. (…) Pražská inscenace je křehká a zároveň studená. Divákovi není ani v nejmenším její pochopení zjednodušováno.“ Lenka Dombrovská, Divadelní noviny, 24. 1. 2017

„Bylo by bláhové čekat, že jeden z nejoriginálnějších divadelních režisérů současnosti Jan Mikulášekse ve své jevištní verzi Spalovače mrtvol dopustí jakékoliv citace legendární filmové adaptace z roku 1968, v níž svou životní roli vytvořil Rudolf Hrušínský. Mikuláškova dramatizace slavné Fuksovy novely je zcela odlišným uměleckým dílem, které se na úkor větší dramatičnosti děje a psychologických zvratů zaměřuje na nový výklad jednotlivých figur, ale především na výtvarnou neotřelost. Přesto se nakonec vyzněním tolik neliší ani od knižní ani od panoptikální filmové podoby. Jen prostě svébytnými, divadelními prostředky poukazuje na aktuální hrozbu latentního fašismu, který může dřímat v duši každého normálního občana – ochránce odvěkých jistot.“ Saša Hrbotický, Aktuálně.cz, 20. 12. 2016

„Osmatřicetiletý Mikulášek našel způsob, jak černou komedii o horlivém zaměstnanci krematoria v době nastupujícího nacismu ozvláštnit a přitom věrně odvyprávět. Divadelní režisér kvůli slavnému filmu nemohl počítat s tím, že divákům vezme dech bestiální pointou, protože tu všichni znají. Nad to se musel popasovat s nevyhnutelným srovnáním představitele hlavní role Karla Kopfrkingla s jeho geniálním filmovým předchůdcem Rudolfem Hrušínským. Vybral typově zcela odlišného herce a místo někoho podsaditého, uhlazeného, s kapříma očima zvolil vysokého plavovlasého Martina Pechláta. Oproti filmovému manipulátorovi,který nonšalantně deklamuje sugestivní monology a mužům vytrhává doutníky z úst, je Pechlátův Kopfrkingl fanaticky snaživý slaboch a kariérista, který se přemírou slov utvrzuje ve své čím dál vyšinutější "pravdě".“ Magdalena Čechlovská, Hospodářské noviny, 19. 12. 2016