ATOMOVÁ KOČIČKA / Tomáš Dianiška

Divadlo F. X. Šaldy Liberec

režie Tomáš Dianiška | dramaturgie Tomáš Syrovátka | scéna a kostýmy Lenka Odvárková | hudba Jakub Hlobil, Jan Nikendey

hrají Michaela Foitová (Karla Prouzová), Matěj Nechvátal (Martin Šmíd alias Márty), Tomáš Váhala (Vojta Vodseďálek), Karolína Baranová (Lujza, Štětka z Prahy, Malý Márty), Eliška Jansová (Bety), Jana Hejret Vojtková (Křenková), Zdeněk Kupka (Rocky, Pionýr, Václav Havel, Vyšetřovatel 1, Peter Nagy), Tomáš Impseil (Vyšetřovatel 2, Průvodčí, Miro Žbirka), Ladislav Dušek (Kocour), ze záznamu: Barbora Kubátová, Přemysl Houška

premiéra: 14. října 2016

délka představení: 120 min.

cena: 240 Kč / 190 Kč

Bláznivá sci-fi komedie z harcovských kolejí. V pokoji číslo 512 se dnes v noci dějí podivné věci. Prostitutka Lujza prožije svou noční můru, když jen o vlas unikne smrti. Mixér se točí, i když není připojen k elektřině. Studenti jsou v nebezpečí, jde po nich šílenec, který sbírá lidské malíčky. Navíc se zdá, že za všechno je zodpovědný starý kocour. Jak z toho ven? Jediným řešením se zdá být automatická pračka, jejíž buben rotuje rychlostí světla. První hra, kterou kdy Tomáš Dianiška napsal, ale bohužel nikdy neuvedl. Autor si po letech plní svůj sen a hru zrealizuje dokonce jako režisér.

Tomáš Dianiška zvítězil v kategorii Talent roku 2016 v rámci Cen divadelní kritiky 2016.

„V úvodních minutách se Dianiška nevrhne přímo do žánru sci-fi komedie, jíž má Atomová kočička být, rozehrává spíš „matfyzácký“ sitcom. (…)Legrace ovšem přestává, když se zvedne opona, která odhalí dosud skrytou část scény, a hrdinové se propadnou do listopadu 1989. Na jevišti hraje živá kapela dobové hity, objevují se kruté karikatury osmdesátkových celebrit Hany Zagorové, Petra Nagyho nebo Miro Žbirky a ironickým refrénem této části se stává: Můj čas je pouhopouhé prozatím. Není to ale žádné líbivé retro, zahaluje nás především trapnost. A po vtipném vstupu do minulosti následuje studená sprcha v podobě zatýkání, výslechu a mlácení. Trojice hrdinů se stává součástí „sametové legendy“.“ Tereza Hýsková, Divadelní noviny, 14. 11. 2016