ZIMNÍ POHÁDKA / William Shakespeare

Dejvické divadlo (Praha)

režie Ondrej Spišák | překlad Martin Hilský | dramaturgie Eva Suková | scéna František Lipták | kostýmy Katarína Hollá | hudba a hudební výběr Michal Novinski

hrají David Novotný, Martin Myšička, Lenka Krobotová, Miroslav Krobot, Pavel Šimčík, Jaroslav Plesl, Petr Vršek, Veronika Khek Kubařová, Vladimír Polívka, Simona Babčáková, Zdeňka Žádníková

premiéra 30. 11. 2015

Zimní pohádka, kterou William Shakespeare napsal ve svém závěrečném tvůrčím období, nepatří k jeho nejčastěji inscenovaným textům. Jde totiž o komplikovaný kus, v němž v nenápadných odkazech najdeme zakódovaný skoro celý autorův život i zkušenosti. Režisér Ondrej Spišák spletitý příběh o lásce, krutosti i důsledcích, které vyvolávají mnohdy unáhlené lidské činy a jež už nelze vrátit zpět, zasadil do současnosti a vykládá ho jako moderní text, jehož struktura umožňuje svobodně mnohé domyslet a doslovit. A v tom mu výrazně napomáhá i celý ansámbl Dejvického divadla, který s citem pro bravurní zkratku, nadsázku a schopnost v daném okamžiku třeba i zaimprovizovat dokazuje, že i ze zdánlivě nehratelného titulu může vzniknout pozoruhodná inscenace.

Zimní pohádka v Dejvicích nechce ohromit zásadním posunem ani závažností výkladu, ale svou malebností, lehkou ironií a uvolněností vysloveně potěší. Jana Machalická, Lidové noviny, 4. 12. 2015

Nezbývá než znovu konstatovat, že herecký styl, který dejvický soubor pěstuje, má obdivuhodnou schopnost vtisknout se do tvaru i vyznění skoro každé inscenace. Dokáže ji scelit a upozadit i případné nedostatky a nedodělky. (…) Herecká kreativita tady funguje stylotvorně, pracuje s ironií a groteskností a přináší i hravost. Celý ten styl se hodně liší od veseloherního juchání, které se na českých jevištích tak často pěstuje v souvislosti se Shakespearovými komediemi. Jana Machalická, Lidové noviny, 4. 12. 2015

Ondrej Spišák (1964) absolvoval režii na katedře loutkářství napražské DAMU (1986). Nejprve se věnoval loutkovému divadlu proděti, později přešel k tvorbě pro dospělé. Spolupracoval se soubory po celém Slovensku (mj. Bábkové divadlo Žilina, Bábkové divadlo Nitra, Bratislavské bábkové divadlo, Divadlo Jána Palárika v Trnavě, Staré divadlo v Nitře, Radošinské naivné divadlo, Národní divadlo Bratislava). Na začátku 90. lets poluzaložil Teatro Tatro, které navazuje na tradici pouličních divadel a cirkusu (Bianca Braselli, Lietajúca Frída, Mistr a Markétka…). Pravidelně spolupracuje s českými soubory (např. Divadlo Drak), dále maďarskými a především polskými divadly (Toruň, Lodž, Gdaňsk, Varšava), kde řada jeho titulů (Merlin, Naše třída) získala prestižní polská divadelní ocenění.