VÁLKA / Rainald Goetz

Divadlo X10 (Praha)

režie Jan Frič | dramaturgie Ondřej Novotný | scéna Nikola Tempír | kostýmy Jana Hauskrechtová | hudba Přemysl Ondra

hrají Anežka Hessová, Tomáš Červinek, Michal Dudek, Jakub Gottwald, Jiří Kniha, Jakub Kropáček, Matěj Nechvátal

premiéra 17. 10. 2015

Když v polovině 80. let napsal Rainald Goetz formou nedějového mozaikovitého pásma hru Válka, rozhodně netušil, jak bude za pár let aktuální. Literární provokatér ji původně namířil proti pokrytectví tzv. mírových hnutí a zodpovědných občanů staré Evropy a rozvinul v ní myšlenky o znovunavrácení revolučního násilí, o konci společenského pořádku, maloměšťáckém myšlení i absenci víry. Průvodci jeho světem jsou tři ožralové, kteří u piva rozebírají politiku, vedou obchody, vzpomínají na „staré dobré časy“ a kolem nich si zatím zodpovědní občané stěžují na ztrátu kulturních hodnot a zavírají oči před každodenním vražděním. Tyto motivy pak s výraznou útočností aktualizuje i Fričova inscenace, která v nadčasovém textu nachází paralelu k dnešní době i aktuální imigrantské krizi!

Inscenace nabízí tolik témat, že není možné vše pojmout, vstřebat a pochopit (a psát o tom…). Velmi intenzivně působí expresivní vyjadřování strachu a úzkosti, frustrace, ale i orgastické nadšení pro válku, touha po krvi, ovládání, vraždění. (…) Porozumět všemu nelze, přesto na vás všechno působí a vyvolává to příslušnou emocionální reakci. Pocity zmatení bezprostředně po představení jsou na místě a předpokládám, že byly záměrem inscenačního týmu. Byl to jednoznačně velmi silný zážitek ve Strašnickém „psychochrámu“. Nicola Škvarová, Divadelní noviny, 25. 10. 2015

Jako v kladenském představení Přízraky řeší režisér Jan Frič i ve strašnické Válce myšlenku, že vystavit člověka něčemu tak nesnesitelnému jako život je velmi kruté. Těžko říct, jestli je tohle představení tak skvělé díky Rainaldu Goetzovi a nebo díky Fričovi. Nejspíš obojí. Ještě jsem neviděla, že by Fričovi nějaký text takhle dokonale sedl. (…) Válka připomíná surfování po internetu, k divákovi neproniká jeden či dva či tři příběhy, ale nekonečno potenciálních příběhů jako nové pojetí světa. Citlivost přichází ukrytá v hromadě hnusu, jako když budeme tak dlouho doma u internetu, až nám začne chybět rozhovor se skutečným člověkem. Kateřina Nechvílová, Literární novin, 25. 1. 2016

Skeptickému pohledu na současnost a meziválečné období, které žije čekáním na budoucí apokalypsu, vévodí různorodě surrealistické výjevy od obrazů z jakéhosi předpeklí, kde fanoušci pivního rocku chlemtají půllitry, až po infernální halucinace jako z apokalyptických vizí. Chaos je podle Friče poblouznění mysli podobné nějaké diagnóze. Martin Macho Macháček, ČRo Radio Wave – Tyjátr, 2. 11. 2015

Jan Frič (1983) vystudoval režii činoherního divadla na DAMU u Jana Nebeského, na jehož tvorbu kontinuálně navazuje. Zaujal již absolventskými inscenacemi Ledový hrot/Kaltes Land a Láska vole (obě 2007). Jako režisér na volné noze hostuje v divadlech po celé České republice. Pravidelně spolupracuje s pražským A Studiem Rubín (2009-2011: divadelní seriál House Of Love 1.-3., 2011: Kabaret Hašek, Deadalos, 2014: Maso, Hubte trampy, serou v lese, 2015: Tučňáci), s Klicperovým divadlem Hradec Králové (2011: Mrzák inishmaanský, 2012: Bylo nás pět, 2013: Krysař, 2014: Fligny, koks a kutilové), Městským divadlem Kladno (2012: Dámský krejčí, Listopad, 2014: Přízraky), Divadlem Na zábradlí (2008: Polonéza Ogińského, 2009: Tartuffe Games, 2013: Orestek, Višňový sad, 2014: Velvet Havel – veškerá ocenění v rámci Cen divadelní kritiky 2014). Dále hostoval např. v Divadle Petra Bezruče (2010: Tvrdě/měkce), v Šaldově divadle Liberec (2010: Kokkola), v brněnském HaDivadle (2015: Stavitel Solness) a nejnověji i NDM Ostrava (2016: Král Ubu). Nevyhýbá se ani spolupráci s nezávislými soubory –  např. Divadlo na cucky Olomouc (2009: Někdo přijde, 2012: Červená karkulka), MeetFactory (2013: Mondšajn), divadelní společnost Masopust (2013: Andělé mezi námi, 2015: O hezkých věcech, které zažíváme) a nejnověji strašnické Divadlo X10 (2014: Strašnice mordů plný ulice, 2015: Redbull, Válka). Jan Frič patří k nepřehlédnutelným režisérům s nezaměnitelným jevištním rukopisem, který se opírá především o bizarní čtení textů, zviditelňování skrytého a potlačeného a který ocení zejména milovníci nonsensu a originálních gagů.

délka představení: 125 minut