MLČENÍ BOBŘÍKŮ / Tomáš Dianiška
Divadlo pod Palmovkou (Praha)
režie Jan Frič | dramaturgická spolupráce Ladislav Stýblo | výprava Lenka Odvárková | hudba F. X. Kalba
hrají Tomáš Dianiška, Tereza Dočkalová, Jan Hušek, Barbora Kubátová
premiéra 12. 2. 2016
Mlčení bobříků Tomáše Dianišky a Jana Friče se inspirovalo osudem Bedřišky Synkové, jejíž tvář se objevila na bývalé československé korunové minci, zatímco ona si odpykávala desetiletý trest za to, že na začátku 50. let vedla ilegální dívčí skautský oddíl. Inscenace také nedávno pobouřila skupinu politických vězňů a historiků spojených se skautingem, kteří ji označili za urážlivou a vulgární. Komunistickou perzekuci skautské organizace totiž líčí v nezvyklém stylu – jako grotesku s prvky hororu a černého humoru. Ale je Mlčení bobříků skutečně tak kontroverzní? Nevyplývá dané nedorozumění jen z nepochopení postmoderní poetiky a použitých divadelních prostředků? Stačí se přesvědčit! Jisté je, že ve své divoké klipovité výsměšnosti inscenace pojmenovává hrůznou realitu totality velmi přesně a výmluvně.
Progresivní Studio Palmoffka má na svém repertoáru další pozoruhodný titul. V podstatě politickou inscenaci o zrůdných politických mechanismech padesátých let minulého století, avšak vyprávěnou dnešními třicátníky, kteří mají obdivuhodný smysl pro přesnou nadsázku. Divadelní noviny, 29. 2. 2016
Dianiška s Fričem zvolili pokleslý filmový žánr, který nám umožňuje zažívat chvíle neopodstatněného strachu v pohodlí plyšového křesla, aby poukázali na vinu a krutost totalitního režimu. Jejich „céčkový“ horor je sice ukrutně a místy nechutně vtipný, ale atmosféru doby, k níž se vztahuje, zachycuje přesně. Veronika Boušová, jádu, duben 2016
Punkově neučesaná a žánrově špinavá inscenace Mlčení bobříků volí formu postmoderní koláže, která je plná popkulturních citací a nespoutaných a krajně bizarních, asociativních nápadů. Zběsilá a strhující jízda budí dojem dovádivého a nezodpovědného extempore, i přesto však v jádru zůstává seriózním pokusem o uchopení závažného tématu. (…) Inscenace Mlčení bobříků má neobvykle vysoké tempo. Čtyři herci ztvárňující několik desítek postav, se na jevišti vyměňují přesně a rychle jako na orloji. Výrazná herecká nadsázka se v prudkých střizích střídá s radikálním naturalismem. Štědře dávkované režijní nápady často překračují obecně akceptované hranice vkusu. Nešetří se umělou krví a semenem, nechybí šermovačka s umělým mužským genitálem olbřímích rozměrů či honička se zapnutou motorovou pilou. Odvážný až šílený styl může být pro řadu diváků těžké akceptovat. V rámci mimořádně zábavné a přitom velice chytré inscenace má však své jasné opodstatnění. Nezbývá než se radovat, vřele doporučit a ohodnotit maximální možnou známkou. Vojtěch Poláček, Kulturissimo.cz, 10. 3. 2016
Jan Frič (1983) vystudoval režii činoherního divadla na DAMU u Jana Nebeského, na jehož tvorbu kontinuálně navazuje. Zaujal již absolventskými inscenacemi Ledový hrot/Kaltes Land a Láska vole (obě 2007). Jako režisér na volné noze hostuje v divadlech po celé České republice. Pravidelně spolupracuje s pražským A Studiem Rubín (2009-2011: divadelní seriál House Of Love 1.-3., 2011: Kabaret Hašek, Deadalos, 2014: Maso, Hubte trampy, serou v lese, 2015: Tučňáci), s Klicperovým divadlem Hradec Králové (2011: Mrzák inishmaanský, 2012: Bylo nás pět, 2013: Krysař, 2014: Fligny, koks a kutilové), Městským divadlem Kladno (2012: Dámský krejčí, Listopad, 2014: Přízraky), Divadlem Na zábradlí (2008: Polonéza Ogińského, 2009: Tartuffe Games, 2013: Orestek, Višňový sad, 2014: Velvet Havel – veškerá ocenění v rámci Cen divadelní kritiky 2014). Dále hostoval např. v Divadle Petra Bezruče (2010: Tvrdě/měkce), v Šaldově divadle Liberec (2010: Kokkola), v brněnském HaDivadle (2015: Stavitel Solness) a nejnověji i NDM Ostrava (2016: Král Ubu). Nevyhýbá se ani spolupráci s nezávislými soubory – např. Divadlo na cucky Olomouc (2009: Někdo přijde, 2012: Červená karkulka), MeetFactory (2013: Mondšajn), divadelní společnost Masopust (2013: Andělé mezi námi, 2015: O hezkých věcech, které zažíváme) a nejnověji strašnické Divadlo X10 (2014: Strašnice mordů plný ulice, 2015: Redbull, Válka). Jan Frič patří k nepřehlédnutelným režisérům s nezaměnitelným jevištním rukopisem, který se opírá především o bizarní čtení textů, zviditelňování skrytého a potlačeného a který ocení zejména milovníci nonsensu a originálních gagů.
délka představení: 75 minut
